Křemenáče: březový, osikový a smrkový, oblíbené houby našich lesů. Křemenáče patří mezi hřibovité houby, které jsou v kuchyni vhodné k všestrannému použití. Rostou velmi hojně, převážně v listnatých lesích, podél lesních cest a na hrázích rybníků. Na světe existuje asi 160 druhů křemenáčů, k těm Kde rostou bílé houby. Pokud půjdete do vědy, pak hřib hřib není jen jeden druh, existuje asi 18 odrůd a každý má jiné preference. Každý z nich vytváří symbiózu (mykorhizu) se specifickými druhy stromů a přesně definovaného stáří. Hřib smrkový – Boletus edulis VII. – XI. Jedlý – tržní. říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Boletaceae – hřibovité Vědecká synonyma Boletus bulbosus Schaeff.Boletus edulis f. arcticus VassilkovBoletus edulis f. edulis VassilkBoletus edulis f. laevipes (Massee) VassilkovBoletus edulis subsp Hřib smrkový. Hřib smrkový neboli obecný si můžete splést s hřibem žlučníkem, který má také bílé póry, ale stárnutím mívají masovou barvu. Pokud hřib žlučník ochutnáte (a hned vyplivnete) má velmi hořkou dužinu. Hřib smrkový má světle až tmavě hnědý klobouk. Na prosvětlených místech je bělavý. Výskyt. Hřib borový roste od jara do podzimu (květen-říjen) v borových nebo smíšených lesích od nížin až do hor a to až do výšky 2000 m. Tvoří mykrohizu s borovicí lesní, ale vzácně ho můžeme najít i pod jinými jehličnany nebo i listnáči. Preferuje především staré borové lesy a písčité nebo Kozáky můžeme v listnatých a smíšených lesích najít od června až do listopadu. Kozáků u nás roste vícero druhů a jsou si hodně podobné, ale všechny jsou jedlé a s jedovatými houbami si je nespleteme. Mají velice příjemnou chuť a jemnou vůni, skvěle se vyjímají v polévkách, omáčkách, smaženicích a dalších pokrmech z hub. Hřib dubový je asi nejznámější ze všech druhů hub. Každý jej bez problémů pozná. Lidé hřib dubový milují nejen pro velmi příjemnou chuť, ale také pro přitažlivou vůni. Sbírat jej můžeme již od května až do konce srpna. V menších množstvích se ale dají sbírat ještě v září, a dokonce i v říjnu V několika početných skupinkách na něj můžete narazit jak v listnatých, tak i v jehličnatých lesích. Nejčastěji však roste pod smrky a buky, kde je kyselá půda. Hřib kříšť roste naopak jednotlivě, a to především v jehličnatých lesích, kde ho můžete najít taktéž pod smrky, ale také pod borovicemi nebo jedlemi. Pokud půjdete do vědy, pak hřib hřib není jen jeden druh, existuje asi 18 odrůd a každý má jiné preference. Každý z nich vytváří symbiózu (mykorhizu) se specifickými druhy stromů a přesně definovaného stáří. Nález symbiontního stromu však vůbec neznamená, že pod ním určitě číhá hřib. Odlišné znaky: Hřib kovář má tmavší klobouk a na třeni červené šupiny. Hřib satan má na třeni červenou síťku. Hřib satan najdete jen velmi vzácně, především v teplých listnatých lesích, pod buky, duby, lípami, břízami a habry. Klobouk má bělavý nebo našedlý, dužnina je bělavá, na řezu slabě modrá. ATeKcOb.